Slavní s artritidou

Antoni Gaudí

Gaudí byl katalánský architekt. Narodil se roku 1852 v Reus jako páté dítě. V dětství byl často nemocný. Po plicní infekci se u něho vyvinula revmatoidní artritida, následkem které občas ani nemohl chodit.
Ve škole byl průměrným žákem, jediný předmět, ve kterém vynikal, byla geometrie. Již od mládí byl zaujat přírodou, což se projevuje v jeho tvorbě v podobě balkónů připomínajících chaluhy, sloupů připomínajících stromy.
V roce 1878 získal diplom architekta.
V tomto roce také navrhl svůj první dům (Casa Vicens pro majitele cihelny). Nesnaží se napodobit žádný jiný styl, je naprosto originální, kombinuje hrubý kámen s cihlami a keramickými dlaždicemi, inspiruje se maurským stylem a zároveň vytváří vlastní ornamenty.
Valná většina Gaudího staveb se nachází v hlavním městě Katalánska, v Barceloně. Mezi jeho nejznámější barcelonská díla patří chrám Sagrada Família. Gaudího návrhy jsou charakteristické jedinečnou osobitostí a důrazem na detail: velice často do svých plánů zahrnoval propracované mozaiky, vitráže, keramiku nebo tesařské a kovářské výrobky. Gaudího tvorba se dodnes těší oblibě široké veřejnosti a obdivu současných architektů. Mezi lety 1984 a 2005 bylo sedm Gaudího staveb připsaných na seznam světového dědictví UNESCO.
Žil samotářsky, značně asketicky a v naprosté oddanosti své umělecké práci, nikdy se neoženil. Dne 7. června 1926 utrpěl těžká zranění při srážce s tramvají, když se prý zahleděl na Sagradu Familiu - zemřel o tři dny později.
Byl vegetarián, ne ale z etických, jako spíše ze zdravotních důvodů. Dietním režimem se snažil ovlivnit aktivitu své nemoci - revmatismu. 

 

 http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/Antoni_Gaudi_1878.jpg http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/Sagrada_Familia_in_Barcelona.jpg

 

Jennie Garth, dcera má JIA

V roce 2008 se Jennie Garth dozvěděla, že jedna z jejích tří dcer Lola Ray má juvenilní revmatoidní artritidu známou jako juvenilní idiopatickou artritidu. To je nejčastější forma artritidy u dětí ve věku 16 let nebo mladší.
Garth, která hrála v původním seriálu Beverly Hills 90210 říká, že to byla těžká doba pro celou rodinu, když byla její 5-letá dcera nemocná několik měsíců, ale po léčbě je na tom Lola mnohem lépe.

 http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/garth.jpg

Christiaan Barnard
Tento jihoafrický chirurg získal své místo v historii, když provedl jako první na světě lidskou srdeční transplantaci v roce 1967. Co ale  není všeobecně známo, že žil s bolestivou revmatoidní artritidou po většinu svého dospělého života. Barnard odešel z profesního života v roce 1983, kdy kvůli projevům artritidy na rukou již nemohl správně držet skalpel.


James Coburn
Největší slávu a všeobecnou známost mu přinesla role neohroženého pistolníka a vrhače nožů Britta ve světoznámém westernu Sedm statečných. I později hrál často pistolníky, kriminálníky, dobrodruhy a detektivy v různých dobrodružných, špionážních a kriminálních filmech. V roce 1998 se dočkal i Oscara za vedlejší roli alkoholického otce ve filmovém dramatu Utrpení.
Na vrcholu své kariéry na Coburna udeřila RA, byl neschopný pracovat nebo dokonce chodit téměř 10 let. Dal se také na alternativní medicínu, která mu pomáhla cítit se lépe a dostatečně dobře znovu  hrát, což vedlo až k získání Oscara v roce 1998.


http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/coburn.jpg

Botticelliho Venuše
Sandro Botticelli a jeho obraz "Zrození Venuše" je jedním z nejznámějších obrazů na světě. Malovaného mezi 1482 a 1485, může být také jednou z prvních reprezentací revmatoidní artritidy. Lékaři, kteří zkoumali obraz a to zejména Venušiny ruce se domnívají, že Simonetta Vespucci - 16-letá modelka, podle které je Venuše malována, měla pravděpodobně RA.


http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/commons_photo_of_botticellis_venus.jpg

Kathleen Turner
Americká herečka, která zazářila ve filmu Honba za diamantem, Válka Roseových... Turner je také jednou z prvních hvězd, která přiznala svou nemoc RA. Nebojuje jenom s artritidou, ale také se závislostí na alkoholu. Kathleen uvedla, že má falešné prsty na nohou a náhrady v obou kolenech. „A v brzké době mi ještě budou měnit loket,“ podotkla a dodala: „Letištní kontrolou byste se mnou určitě procházet nechtěli. Jsem celá z titanu.“

Hvězda filmu Válka Roseových si postěžovala i na vedlejší účinky léků, které na revmatoidní artritidu užívá. „Není to nic příjemného. Nafouknete se po nich jako balón,“ řekla v rozhovoru pro magazín Daily Mail.

V současné době je na tom Kathleen už mnohem líp. Často se prochází a dokonce cvičí pilates. Kromě konvenční léčby jí prý výrazně pomohly i speciální měděné vložky do bot.

„Doporučila mi je moje kamarádka Maureen Lipman a jeden pár mi rovnou dala. Už po třech týdnech nošení jsem si všimla úžasné změny – najednou jsem opět mohla chodit na dlouhé vzdálenosti bez bolesti,“ vysvětlila jedna z nejpopulárnějších amerických hereček.

http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/kathleen.jpg


Eliška Krásnohorská

Jmenovala se Alžběta Pechová, pocházela z početné řemeslnické rodiny. Jméno Krásnohorská si vzala podle obce Krásná Hora nad Vltavou, kam často jezdila. U Elišky Krásnohorské se již v mládí projevil revmatismus, bolestivá a nevyléčitelná nemoc, s níž se musela naučit žít. Sama na sobě pociťovala jako křivdu, že nemohla studovat a vzdělávat se. Karolina Světlá založila roku 1871 Ženský výrobní spolek, jehož cílem bylo opatřit nemajetným ženám, zejména vdovám po vojácích z rakousko-pruské války, práci a na tuto práci je připravit. V letech 1875 - 1911 redigovala časopis Ženské listy a také psala do časopisu Lada (obdoba dnešní Vlasty), Obzoru a dalších. Eliška Krásnohorská byla poučená literární kritička s širokým uměleckým rozhledem.

Byla vedle Svatopluka Čecha významnou představitelkou literární skupiny ruchovců (sdružených kolem časopisu Ruch). Největší úsilí ve svém životě věnovala myšlence založit školu pro dívky, která by odpovídala druhému stupni klasického gymnázia, a jedno- až dvouletou přípravku ke studiu na této škole. Neúnavně jednala s odborníky, novináři, poslanci, úředníky, studovala zkušenosti, publikovala, přednášela a postupně získávala stoupence pro svůj cíl. Ženský výrobní spolek založil Spolek pro ženské studium Minerva, jehož cílem bylo založit soukromou českou střední školu dívčí. Roku 1890 po přijetí potřebného zákona parlamentem byla konečně taková škola s názvem Minerva založena a otevřena její přípravná třída. Byla prvním ústavem toho druhu ve střední Evropě.

Milena Jesenská

Milena Jesenská (* 10. srpna 1896) byla česká novinářka, spisovatelka a překladatelka. S manželem Jaromírem Krejcarem měli dceru Janu (Honzu).  Na přání svého otce, studovala medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20. letech se setkala s Ernstem Pollakem, o deset let starším literátem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce, který se nemohl smířit se svatbou s německým Židem a Milenu nechal zavřít do blázince, se za něj provdala jakmile se po devíti měsících z ústavu vybojovala. Překládala z němčiny pro české noviny a zpočátku externě přispívala do módních magazínů. Záhy začala dopisovat do řady českých novin, psala fejetony, překládala a brzy si vybudovala pověst výborné žurnalistky. V roce 1919 ji zaujala povídka tehdy nepříliš známého spisovatele Franze Kafky Der Heizer (Topič) a napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná korespondence, která skončila až v roce 1923 krátce před Kafkovou smrtí. Krátce po Kafkově smrti se rozešla s Pollakem a odstěhovala se nejprve do Drážďan a v roce 1925 zpět do Prahy, kde se podruhé provdala. Vzala si českého architekta Jaromíra Krejcara.

Jesenská trpěla revmatismem. Vážně nemocná začala být po porodu dcery. Stala se závislou na morfiu (závislosti se zbavila až v roce 1938). Rozčarováním skončilo i její manželství s Jaromírem Krejcarem.

Po připojení Čech a Moravy k Třetí říši se aktivně účastnila protinacistického odboje. Byla jednou z těch, kteří převáděli Židy přes hranice do Polska, od března 1939 do začátku války v září.
Zatčena byla v listopadu 1939 a následujícího roku deportována tzv. „na převýchovu" do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně. Byla duchovní i morální oporou ostatním vězenkyním. Tam také potkala svou životní přítelkyni Margarete Buber-Neumannovou, rovněž bývalou novinářku. V Ravensbrücku zemřela v roce 1944.


http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/Milena_Jesenská.jpg

Edith Piaf 

Édith Giovanna Gassion, jak se celým jménem jmenovala pozdější Edith Piaf  světoznámá a oblíbená francouzská šansoniérka. Její způsob interpretace odrážel praktické zkušenosti ze života, které sama prožila, anebo vnitřní poměry, ve kterých se právě nacházela. Tento umělecký přístup z ní nakonec učinil francouzskou národní ikonu. Šansony jako „La vie en rose" (Růžový život), „L'hymne á l'amour" (Óda na lásku), „Milord" a „Non, je ne regrette rien" (Ničeho nelituji) jí přinesly světovou popularitu.

Narodila 19. 12. 1915 v Paříži Anitě Maillardové. Matka odložila svou dceru k babičce, která byla alkoholička. Později ji otec poslal k druhé babičce, která pro změnu pracovala v nevěstinci. Od malička trpěla šedým zákalem, z něhož se zázračně uzdravila.

Život se s ní nemazlil a ani ona s ním. Žila naplno, dávala i dostávala plnými hrstmi, uměla si pořádně bránit svoje těžce dobité místo na slunci. Alkohol, silné léky, morfium na její revmatismus byl její denní chleba, pro peprné slovo si nešla nikdy moc daleko.  I když jí bylo hodně mizerně, na pódiu se vždy téměř zázračně uzdravila a zpívala a zpívala do omdlení. Její písně jsou také plné emocí, často vypovídají o jejím způsobu života o těžkých i krásných chvílích holek z ulice, jako byla ona sama. V závěr života již občas usedala na kolečkové křeslo, přišla rakovina a mnohá další onemocnění. Umřela, když ji bylo pouhých 48 let, přitom vypadala jako vetchá osmdesátiletá stařenka.
http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/piaf.jpg
 

Auguste Renoir

Renoir se narodil 25. února léta páně 1841 v Limoges. Protože jeho otec byl krejčí, jehož plat nemohl uživit celou rodinu, musel se Renoir už jako malý kluk poohlížet po práci. V roce 1862 si konečně mohl dovolit začít studovat na umělecké škole École des Beaux Arts v Paříži Ovlivněn mnoha umělci a jejich styly, namaloval v roce 1864 obraz Esmeralda, který byl inspirovaný Zvoníkem u Matky Boží Viktora Huga. V letech mezi 1865 - 1870 Renoir často neměl ani na barvy. Pobýval v té době poblíž lesa ve Fontainebleau v přízni rodiny Le Coeur, která ho štědře finančně podporovala, a která mu dávala střechu nad hlavou, o kterou záhy přišel po aféře s dcerou pana Le Coeur Marií. Scénická příroda ho inspirovala k obrazu Diana, který byl vědomým následováním Courbeta a jeho špachtlovité techniky. Se ztrátou jeho oblíbeného objektu, přírody okolo Fontainbleau, se změnil i obsah jeho obrazů. Začal malovat portréty. V létě o rok později spolupracoval s Monetem. Obraz La Grenouilliere je jen jedním z řady obrazů které, prozářeny světlem, odrážejí atmosféru jejich oblíbeného místa, kde se setkávala pařížská společnost.

Po vojenské službě v roce 1871 se vrátil zpět do Paříže a jal se portrétovat rušné promenády.  Renoir si v této době začal pěstovat svůj vlastní osobitý styl, za který byl mnohými odsuzován, a v němž vytvořil množství velkých děl. V roce 1879 se oženil s Aline Victorine Charigotovou. Zejména portrétoval své děti a jejich pečovatelku Gabriellu Renardovou.Moulin de la Galette, Houpačka, Snídaně, Veslaři z Chatou a Snídaně veslařů. To jsou největší díla Augusta Renoira, a také na dlouhou dobu poslední.

Během následujících deseti let vyvíjel svou malbu ke svému obrazu, přestože byl postižen silným revmatismem, který mu částečně znemožňoval pohybovat pravou rukou.

Nadále ztvárňoval přírodu a věnoval se krajinomalbě. S tím jak postupovala choroba, připoután k vozíku, nebyl už schopen malovat na klasická plátna. V pozdější fázi života se tedy věnoval sochařství, ale kvůli své nemoci své návrhy nikdy osobně nerealizoval. Jedinou sochu vytvořil vlastnoručně a to bustu svého nejmladšího syna(1908).

Pierre-Auguste Renoir zemřel 3.prosince1919.

http://revmatoidni-artritida.nazory.cz/upload/Auguste_Renoir.jpg


Tato galerie neobsahuje žádné obrázky.

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 74