< návrat zpět

Obecně o revmatických nemocech

Revmatické nemoci zánětlivé


...tyto nemoci se projevují především postižením tkání pohybového ústrojí, ale velmi často a někdy třeba i převážně postihují i jiné tkáně a orgány např. plíce, ledviny, oko,nervový systém, krvetvornou kostní dřeň a i další.

Chorobným procesem, který vyjmenované tkáně a orgány v případě revmatických nemocí postihuje je zánět. Zánětem se rozumí složitá reakce, jejíž součástí je zvýšení průtoku krve postiženým místem tkáně, zvýšení místní teploty, zvýšený výstup krevní tekutiny z cév do tkáně a zvýšený příliv buněk, které se na zánětu podílejí. Jsou to hlavně bílé krvinky všech typů,zejména pak v případě revmatických nemocí tzv. mononukleární buňky „pověřené“ různými úkoly ve složitých imunitních procesech. Proto místo, které je postiženo zánětem např. kloub nebo kůže zvětší svůj objem (otok, edém), zčervená, je teplejší proti jinému místu, bolí a obyčejně funguje hůře než má (v případě kloubu je to omezení hybnosti). Pokud příčina zánětu odezní brzy, v několika dnech nebo v několika málo týdnech, všechny změny se mohou vytratit a tkáň se může vrátit do svého původního stavu. Pokud zánětlivý proces trvá dlouho, týdny nebo i měsíce, nastávají v zanícené tkáni tzv. proliferativní změny tj. zmnožuje se zde vazivo, tkáň se proti původnímu stavu mění, mizí v ní původní struktury a mění se její vlastnosti. Vezmeme-li jako příklad kloub a kloubní pouzdro, přibýváním vaziva pouzdro kloubní ztlušťuje, svrašťuje se, tuhne, ztrácí svoji pružnost, zkracuje se a deformuje. Výsledkem je zevní deformita kloubu, změna jeho tvaru (zhrubění kloubního reliéfu) a i funkce (zkrácené a ztluštělé pouzdro omezuje nebo dokonce znemožňuje pohyb v kloubu). Při chronickém zánětu však netrpí pouze kloubní pouzdro, ale i kloubní chrupavky pokrývající obě styčné plochy kostí. Na chrupavce se v důsledku zánětu tvoří destrukce, defekty, které se postupně zvětšují až k případnému úplnému jejímu zániku. Výsledkem je nefunkční, deformovaný, často bolestivý kloub. Stejné změny mohou probíhat i ve šlachách svalů, šlachových pochvách a přilehlých částech kostí.

Pokud jsou postiženy v rámci revmatického onemocnění i jiné systémy (tkáně, orgány), probíhají v nich v principu stejné změny. Na příklad revmatický zánět plic vede nakonec ke zmnožení vaziva v plicích na úkor „dýchacích struktur“ (plicních sklípků), důsledkem je dechová nedostatečnost. V ledvinách dochází k zániku ledvinových klubíček a tím posléze k selhávání ledvinových funkcí. Podobně mohou být postiženy i jiné systémy.

Co je příčinou zánětu?

Nejčastější příčinou zánětu obecně jsou mikroby (bakterie, viry, plísně). Ty působí přímo v tkáni, kterou napadly, množí se zde a uvolňují své toxické produkty, které tkáň poškozují a vyvolávají v ní obrannou reakci – zánět.

Zcela zvláštní příčinou zánětu a poškození tkáně je autoimunitní zánět.

Podstatou tohoto procesu je produkce protilátek a nasměrování aktivity vlastních obranných buněk proti některým složkám vlastního těla. Vytváření protilátek proti tkáním jiných („cizích“) organismů je v přírodě normálním jevem, je součástí imunity (odolnosti) proti mikrobům a vůbec cizím organismům. Nastane-li však taková porucha imunitních pochodů, že si organismus začne vytvářet protilátky a cílit vlastní obranné buňky proti sobě samému, vzniká abnormální patologická situace, která se může projevit jako nemoc. Takovým nemocem pak říkáme „autoimunitní“. A to je případ právě těchto autoimunitních, aseptických (tj. bez přímého působení mikrobů) revmatických zánětlivých nemocí.

Jejich projevy a závažnost se liší podle toho, které tkáně a orgány jsou autoimunitním procesem napadeny.

Jaká je příčina tohoto vykolejení imunity?

Jde zřejmě o souhru vrozených (geneticky založených) vlivů, které působí při utváření určitého typu imunitních reakcí daného jedince a vlivů zevního světa, které náhodně způsobí spuštění patologické imunitní reakce. U části revmatických nemocí jde tedy o autoimunitní typ zánětu. Do této skupiny patří zejména revmatoidní artritida, spondylartritidy, systémový lupus erytematodes, Sjögrenův syndrom, dermatomyositida, myositida, systémová skleróza, vaskulitidy a některé další jednotky. Společným rysem všech je právě chronické sterilní (aseptické, nebakteriální) zánětlivé poškození struktur a orgánů pohybového ústrojí i vnitřních orgánů.

 

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 74