Kategorie: Novinky

Jak probíhá anestezie do bloku

Jak probíhá anestezie do blokuMoje osobní zkušenost

Nevím jak u koho, ale u mně začíná vše strachem. Jelikož jsem neměla možnost ve výběru druhu anestezie, bylo od začátku jasno, že si na operačním stole nepospím, ale pěkně se zmrtví jenom operovaná ruka a já si to vše "odžiju" live. Obava panovala jednak z napichování nervu (moje fantazie vymyslela nejdelší a nejtlustší jehlu jakou lidstvo ještě nevidělo :-) ) a pak, jestli nebudu nějak ve stresu z toho, když uslyším zvuk brusky a kladívka, kterými se budou rýpat v mých kostech.
Před každou operací, i touto, se dostává prášek na uklidnění. No tak mně ho teda zrovna zapomněla sestřička dát, přestože jsem ho měla od anesteziologa v papírech předepsaný ... :-)
Na operačním předsálí si lékař nejdříve zahýbal ramenem, což u mně moc nešlo. Nerv se totiž napichuje buď zespoda, kdy se musí ruka dát zahlavu a druhá varianta je vpich nad klíční kostí, ten dělali mně. V místnosti se zhaslo kvůli ultrazvuku. Došlo k místnímu znecitlivění v místě vpichu a poté dlouhou jehličkou za pomocí přiloženého ultrazvuku u klíční kosti lékař opatrně a pomalu vjížděl k nervu. Vlastně ho hledal jehlou na motinoru. Bolest byla srovnatelná s odběrem krve. Čili minimální. Měla jsem pak pouze upozornit, až mi do ruky projede brnění. To značí, že je jehlička u nervu a je na místě. Lékař do toho místa pak vstříkne jakýsi medikament a dojde ke znecitlivění celé ruky. Takto se postupovalo dvakrát, aby byla ruka totálně KO. Jelikož jsem měla před sebou celou dobu na stěně hodiny, tak na tom předsálí jsem byla přesně jednu hodinu. Než se to napíchlo, pak se muselo čekat, až anestezie zabere (tak cca dvacet minut?)  a navíc vedle probíhala operace, kterou museli dokončit. Čili ty brusky a různé zvuky jsem si užívala už takhle hodinu předem, kdy se dělalo na cizím :-) Ale zvuk zubní vrtačky je mnooohem horší :-))
A pak už to bylo šup šup. Na sále natáhli plachtu, abych na ruku neviděla a než jsem se stačila pořádně uvelebit, už mi anestezioložka sdělovala, že mám ruku otevřenou! Žádný dotaz před prvním řezem, zda už můžeme tři dva jednatéééď, neproběhnul. S anestezioložkou u mé hlavy jsme si prakticky celou dobu povídaly. Do kapačky jsem dostala nějaký lék, abych byla v pohodě. Takže nějaké pospávání vůbec, spíš checheche :-)
Divný pocit je, že člověk vůbec neví, že tu ruku má. To je na sále výhoda, protože kdyby mi tam tu ruku ušmikli, tak mi to je fuk :-) Ale tento pocit trval i dál na pokoji. Ruku jsem začínala cítit až po dvanácti hodinách. Musela jsem na ni často koukat a různě i vleže podkládat, protože pořád měla tendenci někam sklouznout. Člověk by se mohl lehce zranit, ruku si přisednout, aniž by o tom věděl! Mohla jsem jít prakticky hned po operaci sama na wc, musela jsem si vzít na krk šátek a do ní packu uvelebit, aby mi neplandala ve vzduchu.  
Tím, že anestezie odeznívala postupně, tak i bolest přišla pozvolna a včas jsem si mohla řícit o něco na bolest.   
Tuhle anestezii hodnotím pozitivně. Člověk není vůbec narvaný tou chemií jako u běžného klasického uspání, takže je vlastně až na ten operační řezanec celkem fit.
A jelikož i anestezie do bloku má svá rizika, tak musím zmínit, že u této hrozí porušení nervu. Někteří pacienti si pak stěžují na brnění v ruce atd. 

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 77