Kategorie: Můj blog

Paní profesorka

Paní profesorka

Ležím v nemocnici, den druhý, čekám na operaci. Nálada kdovíjaká, spíš taková rezignace na cokoli. Spolupracientky se střídají, pořád někdo odchází, přichází, je propuštěn nebo přeložen. Dnes máme novou spolunocležnici. Vypadá to, že si zde spolu pobudeme déle, jelikož také bude čekat na nějaký ten chirurgický zákrok. Je to distingovaná dáma ve věku mé babičky, čili nějakých bezmála osmdesát let, ale ve výborné kondici. Pečlivě zastřižené mikádko, bystré oko, zájem o vše. Jak se později dozvídám, paní se jmenuje Lívie a je to bývalá profesorka českého jazyka a literatury. Tak to sedí, pomyslím si a mně nezbývá než upravit svůj nespisovný slovník pro její učitelské ucho. Po zabydlení se na "své" posteli, vyřízení nezbytných přijímacích formalit a seznámení se se základními údaji nás spolupacientek, jako je křestní jméno a především diagnóza, se její zrak upnul na televizní přístroj: "A na copak se tady děvčata díváte? Nesledujete náhodou seriál Věčná láska?". Odpovídáme, že ne. Já dodávám, že mi ani neříká nic ten název. Paní profesorka s nadšením odvyprávěla kostru příběhu a hlavně, že ty záběry přírody jsou krásné. "Tak se na to budeme dívat, viďte?" Samozřejmě jsme souhlasily, já osobně v nemocnici telku stejně moc nevnímám. Ale říkala jsem si, paní profesorka má zcela jistě dobrý vkus, třeba se ze seriálu něco zajímavého dovím. Jaké bylo ovšem moje překvapení, když se ze slibovaného veledíla německé televizní kultury vyklubal obyčejný, nekonečný, stupidní seriál natáčený převážně v papundeklových kulisách. Trošku jsem znejistěla, jestli to není od paní učitelky nějaký skrytý test na naší inteligence, ale z natěšeného a spokojeného výrazu v její tváři bylo jasné, že nikoli. Po skončení jsme byly dotázány na zhodnocení. Samozřejmě jsme chválily...

Tato dáma mě pak ještě "dostala" několikrát. Jednou to bylo při takovém obyčejném tlachání, kdy jsme se dostali na zpěvačku Zagorovou a jejího manžela, kdy to paní profesorka krásně rozsekla a s takovou neochvějnou jistotou vypálila: "Ten Margita, to je gay, vždyť se na něj podívejte, to je bez diskuse!".

Podruhé, když sdělila bez mrknutí oka, že doma má krabičku poslední záchrany. Neboli přípravek, který po spolknutí přivodí smrt. Prý je to sichr a ona ani její manžel nehodlají zbytečně dlouho přežívat či trpět.

A potřetí, když si tak ležím na posteli a čtu, paní Livie najednou prohlásí : "Máte hezká prsa." Podívám se, zda je při smyslech a mluví na mě. "Opravdu", říká. Já rudá jak rak, mrknu "dolů", jestli je to opravdu takový zázrak. Děkuji vynálezci podprdy. Ale raději mlčím, protože kdybych sváděla tvar poprsí na podprsenku, možná by mě paní profesorka nutila udělat místní pokojový striptýz. Raději tedy poděkuji za pochvalu a vracím se ke čtení. Ovšem spíše to předstírám a zadržuji smích. V tom špitále se člověk dostává do styku s opravdu zajímavými lidmi a nakonec je tady i docela veselo!

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 77