Kategorie: Můj blog

Návštěva restaurace

Návštěva restaurace

Nevím, jak to mají ostatní revmatici, určitě záleží na tom, jaké klouby a jak hodně má člověk postižené, ale někdy je návštěva restaurace zkouškou z posilování. Na co narážím?
Taková blbost. Zrovna včera se mi to opět stalo. Když si objednám jídlo, čekám, že přede mně postaví talíř s krmí. Takhle, čekat můžu... Ale dnes je asi "in", když číšník podává talíř do ruky zákazníkovi, především, když sedí na druhé straně stolu, než on stojí. Asi je to tím, že tuhle práci dělají nevyučení lidi nebo lenost. Těžko říct. Vůbec nejlepší je, když servírují na supermódní talíře o průměru asi metr, s váhou disku, kterým házela Helena Fibingerová. Přitom mám ruce hluboko zaražené pod stůl, aby obsluha viděla, že fakt nejsem na samoobsluhu připravená a pomáhat jim nehodlám.
Kdepak, jim to nevadí. Už vidím, jak se ruka číšníka s talířem natahuje směrem ke mně, připravená k odběru... Tak, zase je to tu. Nezvednu ruku v ramenu a moje zápěstí vypadá jak zlomená větev po vichřici. Tomu odpovídá i funkčnost. Aspoň druhá ruka, která je aspoň trochu akční vystartuje, druhá se malinko přidává. K tomu strnulý úsměv, jako že vše OK, i když není, talíř trochu vibruje, jídlo se sune na stranu, ale hurááá, dopadlo to tentokrát dobře.
Skleničky jsou taky občas problém. Obzvlášť ty buclaté, široké  a úplně nejlepší je, když se zvenku rosí. Někdy je opravdu adrenalin dostat nápoj k puse, aniž by došlo k vylití nebo vyklouznutí sklenice do klína.
No a u toho všeho musí člověk zábavně konverzovat a okolí ani netuší, jaká dramata se přitom odehrávají :-) Čili, díky moje artritido!

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 77