Kategorie: Můj blog

Jako na kolotoči

Jako na kolotoči

To jsem se tak jednoho dne probudila, otevřela oko, pohnula hlavou a svět se zatočil jak po kýblu slivovice. Uuaaa. Jejda, budu zvracet. Taky nějak blbě slyším na levé ucho. Zkouším se posunovat pomaličku do sedu. Jde to po centimetrech. Každý cenťák je vykoupený silným pocitem na zvracení. Trvá to snad půl hodiny, než sedím. Postel se houpe jak v bouři na moři. Pane bože, co to je? Potřebuji na malou. Honem, držte mě, jdu podél stěny, ale i tak myslím, že spadnu, že se zamotám. Pak honem do postele. Zase pomaličku, pomalu, i tak je mi příšerně zle. Potím se, dýchám rychle. Vzývám všechny svaté a myslím na bolesti kloubů, na které jsem zvyklá. Ty mě nerozhodí, ale co je tohleto? Závratě trvají do druhého dne, ale pomalu se uklidňují. V paměti lovím školní znalosti z přírodopisu. V uchu je přece rovnovážný orgán. Tak že by to bylo od toho?
Objednala jsem se na ORL. Už si začínám zvykat, že lékaři při vstupu pacienta do ordinace nezvednou oko od papírů na svém stole a hned se tasí s otázkou "Co vám je?" Blekotám svou anabázi, dodávám, že jsem po operaci krční páteře, kde mám pár šroubů a mám ji sešroubovanou, že ty moje problémy nemusí být od ucha, ale že to chci vyloučit. Pacient musí být diplomatem. Nejlépe je mít už diagnozu připravenou, ale člověk to musí podat tak, aby doktora nepoučoval a přitom ho nenááápadně dovedl na tu svou cestu. Čili mluvit s pokorou, aby se mudr cítil jako autorita a s otazníkem na konci. Mohlo by být....? Co myslíte....? Aháááá....
Z ORL odcházím se štemplem zdravá jako řepa.
 Takže to bude krk. Nezbývá než volat Motol, kde mě operovali. Na drátě mám sestru z ambulance. Sdělím problém. Přichází otázky: "A nemáte to od ucha? A na neurologii jste byla?" Říkám, že ORL mám za sebou, neurologii ne. Radí, ať se tam zkusím objednat, ale aby mě vzali brzo. No brzo mě nevzali. Termín u neuroložky až na za tři měsíce. Volám zpět Motol. Sestřička celkem ochotně, že to se teda čekat tak dlouho nemůže. "Heleďte, dám vám číslo na lékařský pokoj, promluvte si s doktorem. Ale neříkejte, že jsem vám to číslo dala já. Jsou neradi zdržováni dotazy pacientů." Telefon dopadnul dobře, pan doktor mi sdělil, že to může být od páteře, že to musíme zkontrolovat. Příští týden kontrola.
Po RTG páteře odcházím i z ambulance spondylochirurgie se štemplem zdravá jako řepa. Ale s doporučením, že to mám od měkkých tkání, ať chodím na rehabilitace.
Mezitím přišly další záchvaty závratí. Nakonec jsem navštívila i tu neurologii, odkud jsem ale odešla opět se štemplem zdravá jako řepa. Chodila jsem na rehabilitaci. Efekt nula.
Navštívila jsem rehabilitační lékařku s nadějí, že mi určí místo, kde je zakopaný pes a budu se mu moci při rehabce více věnovat. Jaké překvapení, když jsem od ní odešla se štemplem zdravá jako řepa.
Vyřízená a s pocitem beznaděje jsem navštívila praktického lékaře. Sděluji problémy a kolečko u lékařů. Za minutu odcházím s receptem na prokrvení středního ucha a informací, že mi rehabky stejně nepomůžou, že to mám zatuhlé v místě u hlavy, kam se stejně nikdo nedostane. Prášek zabral. Úleva. Dva roky jsem fungovala bez jakýchkoliv problémů. Poučení pro mě jasné: nepodceňuj svého praktického lékaře! :-)
Letos jsem musela zvýšit dávku. Opět jsem se začala motat. Chodím pravidelně na rehabilitaci. Po poslední nastalo zhoršení. Nejradši bych ještě zvýšila dávku. Začíná mi zaléhat i druhé ucho... Co bude dál?  
Páteř v místě pod "sešroubováním" se už také sesedly a bolí, mezi lopatkama si dloube vyjetá plotýnka. Minulý týden mě do toho seklo v kříži, že jsem se nemohla pohnout. Občas mluvím ke svým kolenům a kotníkům a říkám jim, jak by mi s jejich artrozou bylo fajn, nebýt k tomu ještě té pitomé páteře. Ano, klouby u mně povýšily a říkám jim moji hodní kluci. Je zajímavé, jak se s příchodem nového trable ten původní stane menším. Proto je potřeba se smát, jelikož může být hůř a člověk si pak pozdě uvědomí, jak se do té doby měl vlastně fajn

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 77