Kategorie: Můj blog

Jak mi tleskal stadion

Jak mi tleskal stadion

Byla to porevoluční doba, kdy všemožní vykuci ze zahraničí zacítili po strhnutí železné opony možnost výdělku v kapitalismem nedotčené zemi. Lidi lačnili po všem a vše ze západu bylo nej. Úspěšný byznys je byznys se zdravím. Co si budeme povídat, platí to dodnes... Ale tenkrát se nechaly strhnout davy, jako tomu bylo díky příjezdu "australského léčitele" na stadion v Hradci Králové. Vybavuje se mi, jak stojíme ve stohlavé frontě a čekáme na vpuštění do budovy, kde se budou odehrávat ty velké zázraky. Lidi natěšení, nervózní, plní očekávání.

Ze samotné akce uvnitř si vybavuji opáleného blonďatého "léčitele" s mikrofonem u pusy a jeho sugestivní projev a za ním stojícího překladatele, snažícího se o totéž. Divadlo, kdy se musí podat výkon, aby zákazník viděl, že jeho předražená vstupenka byly dobře uložený prachy. Představení končilo společným zpíváním alelůja, ruce nahoře a suché oko nezůstalo ani u těch největších tvrďáků. Lidi nalomený k jakémukoliv zázraku.

Ovšem pak to přišlo. Nemocní byli vyzvaní, aby přicházeli na pódium, kde se jim osobně věnoval pan Australan. "Léčba" spočívala v přiložení zázračné australské ruky na čelo nemocného, překladatel zavelel zavřít oči, léčitel zatlačil na čelo a pacient se skácel dozadu, kde ho chytly silné ruce pomocníků. A jsi zdráv člověče! Mně bylo v té době osm let, byla jsem po operaci kolene a chodila jsem o berlích. Bez berlí jsem zvládala jen pár metrů chůze. Řekli mi, ať zkusím jít bez berlí dva metry tam a zpět. To jsem samozřejmě zvládla. Ovšem nadšení stadionu, který viděl dítě, které přišlo s berlemi a teď najednou chodí bez, bylo velké. Vysloužili jsme si s léčitelem potlesk. Nevím, jestli jsem neudělala dokonce nějaké purkle a vyděšená odkráčela, opět s berlemi, z pódia. Mimochodem, trvalo ještě docela dlouho, než jsem se berlí zabavila. Byly to hodiny a hodiny rehabilitací...

Myslím, že od té doby stadion zažil větší ovace maximálně při koncertu Káji Gotta a já od té doby vím, jaký je pocit stát na jevišti v záři reflektorů a být poctěna přízní publika. Takže díky moje artritido!

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 77