Kategorie: Můj blog

Hurá do Třeboně!

Hurá do Třeboně!A hlavně nebýt středem pozornosti...

Kam v tak krásném létě vyjet na výlet a změnit na pár dní prostředí? No přece revmatička nemůže nikam jinam než do lázní! A to přímo do Třeboně. Můj nejoblíbenější objednávací server booking.com nabízí možnosti online objednání a hlavně jedním klikem mi vyjede nabídka volných bezbariérových pokojů v daném místě. Využila jsem téhle možnosti i tentokrát.
Přijeli jsme do nového hotelu, kde jsme se hned vzápětí dozvěděli, že je otevřený teprve tři týdny a vše se zajíždí. No nevadí. Čisto bylo, pelíšky voněly novotou, tak proč nedělat pokusného králíka, zda služby hotelu jedou jak mají. Snídaně proběhla v režimu "hádej, kdo je vrchní a kdo dělník". Pan číšník byl v montérkách ala krteček a panu kuchaři padaly pracovní rifle, až vyčuhoval kousek bílé zadnice. Byli jsme totiž ten den v třípatrovém hotelu jediní hosté, takže když jsme dosnídali, hoši se vrhli na různé dolaďování technických věcí okolo komplexu. Nutno říct, že personál byl velmi vstřícný a usměvavý, takže jejich ustrojení nevadilo. Navíc další dny už byl hotel více obsazen a i personál nasadil adekvátní ošacení.
Být ve Třeboni a vynechat místní lázeňské bazény by se neslušelo. Jako první jsme nejdříve vyzkoušeli lázně Auroru. Tedy hurá do plavek a nenápadný přesun k bazénu (milion nedokonalostí mého těla mě moc neláká k veřejné exhibici). Takže hned první šlápnutí u bazénu na mokrou podlahu uaa, zem jak namydlená, tak honem se chytnout doprovodu a křečovitě se pomalu odplížit k vodě. Ani česká klíšťata se nedrží člověka tak urputně jako já, když vidím, že bych mohla uklouznout. Po chvíli vodního plácání přesun do nedaleké vířivky. Cesta kolem kamrlíku plavčíků... Opět jdu pomalu, držíc se doprovodu. Vychází plavčík s nadějí, že bude mít záchranářskou akci: "Nepotřebujete nějak pomoct???" Ne, děkuji. Za minutu mi běží v ústrety druhý plavčík, takový ooo pěkný kluk: "Můžu nějak pomoct?" "Nojo, nám se to tu dnes klouže...", říká omluvně, když mu dojde, že nejsem raněná, ale asi mám nějaké stálé pohybové potíže." No asi takhle. Nabyla jsem dojmu, že ikdyž jsem v lázních, které se soustředí na léčbu revma, tak pořádného revmatika místní bazénoví plavčíci dosud neviděli! :-)
Lázně Berta na mě udělaly pohodovější a klidnější dojem, nic neklouzalo, do bazénu pouští max. 17 lidí, madla podél celého obvodu bazénu, vířivka na rozdíl od Aurory bublala nepřetržitě... Miluji vířivky, takže jsem ji hned musela okusit. Teda trošku mám problém do ní sednout a pak zase vstát. Sedám opatrně a pak žuchám jak pytel brambor. V bublavce už seděl starý pán, naproti němu se máčela dáma. On pozoruje, jak se užuž šikuju k tomu žuchnutí.  Najednou vystřelí směrem k ženě: "Pomožte jí, držte jí!" Já už v procesu žuchosedu najednou cítím, jak mi po zadnici něco šátrá. Padám bržděna pěstěnými ručkami madam lázeňské. Uf sedím. Tak rozdávám úsměv do všech stran. Děda se spokojeně usmívá. Zvládli jsme to! A už se masírujeme klidně všichni společně. Mohl by nás vyrušit leda příchod nějakého podobného polámance jako já, ale ten naštěstí nepřichází a tak si nerušeně masírujeme naše nemocná těla v léčivé vodě až skoro do úplného rozpuštění posledních bolavých buněk našich tělesných schránek...
Můj naturel je spíš býti nenápadná, nerada poutám pozornost. Jak je vidno z uvedeného výše, moc se mi to nedaří!!! :-))) Ale samozřejmě jsem vždy vděčná za nabídnutou pomoc, i když ji třeba momentálně nepotřebuji.

Menu

Anketa

Cvičím:
Počet hlasů: 77